Žádný zázrak, ale Suchánkův Pepa to aspoň myslel dobře

Scénář vznikal vršením a řazením jednotlivých nápadů, takže je to spíš změť než vyprávění.

Problém Vyšehradu není v tom, že to je blbá komedie, ale že Štáfek nemá dostatečné herecké nadání, aby tu absurditu dobře podal.

Film sleduje příliš dějových linek a nejzábavnější vtipy ukrývá mimo ně, v podtitulcích televizních zpráv jako „další turista napadl medvěda“.

Laviho až k dekadenci bohémský životní styl se tentokrát časem změní v nepříjemný doják a vcelku bezzubou satiru na fotbalové prostředí.

Gagy a vtípky si možná spolu s herci užívali na place, na plátně až na výjimky nefungují. 

Ačkoliv jednička působila bezprostředněji, nejspíš to zase bude hit.

Film se potýká s úbytkem kvality jak na straně humoru, tak na straně příběhu.

Předcházející Vyšehrad Fylm byl povedenější snímek. Dvojka postrádá energii prvního dílu.

Nicméně, Vyšehrad Dvje vlastně nejvíce potěší svou nekorektností, jaké je na současném komediálním poli veliký nedostatek.

Zdálo by se, že snímek míří proti něčemu, co nás definuje jako společnost, ale satirické bodnutí nikdy není moc ostré a bolavé.

Smršt komediálního chaosu a absurdních situací v tempu, které nedává prostor se nudit.

O nabušeném pokračování fotbalové magořiny – třeba o tom, co má Vyšehrad společného s Rychle a zběsile nebo s Deadpoolem.

„Nekorektní humor mám rád a s lidmi z tohohle filmu mi bylo moc dobře,“ vysvětluje herec svou účast v komedii Vyšehrad Dvje.

V rozhovoru mluvil o symbolické jedenáctce, oblékání třísetkilového Laviho, divoké Šárce Krausové, tolerantní manželce i o tom, že dělat Vyšehrad chce prostě koule.

V některých jde o sport, v jiných o život a nejčastěji jen o zábavu, ale obecně platí, že se fotbalový míč na plátně usídlil trvale.