Mejzlíková Zdena

Nenápadný půvab tajemství

Příprava filmu Bratři trvala tolik let, že mezitím stihl Tomáš Mašín natočit ještě snímek s názvem Němá tajemství.

Zklamané naděje

Tematicky a žánrově zcela odlišné snímky spojuje poctivé úsilí a nadšení autorů. A bohužel i nenaplněníjejich ambicí.

Pod vlivem úlomku

Tato sci-fi road movie uchopuje apokalyptickou tematiku čistě z hlediska nejmladší generace.

Léto v kině (No. 4)

I při roztříštěnosti a nevyrovnanosti scénáře, režie a hereckých výkonů se řadí mezi nadprůměr letošní české produkce.

Některé můžou

Scénář postrádá dramatický oblouk, děj sestává z nesouvislých výstupů jak na besídce pomocné školy.

Ohromná maličkost

Jednotlivé miniatury mají pel hereckých etud na DAMU nebo režijních cvičení na FAMU, ovšem se značnou mírou zralé profesionality.

Největší Čech?!

Nikolaevův opus má v tomto smyslu spornou hodnotu klišovitého příspěvku do pomyslné soutěže o největšího Čecha.

Přelety nad kukaččími hnízdy světa

Na rozdíl od hrané tvorby dosahují české celovečerní dokumentární filmy většinou nadprůměrných kvalit.

Obětovat svědomí

Režisér Michal Blaško se ve svém celovečerním debutu věnuje tematice spravedlnosti.

Soukromé apokalypsy

Precizní režie opírající se o kvalitní scénář činí z Běžných selhání snímek, jenž by neměl ujít pozornosti nejen festivalových porot.

Zdolávání Taxisova příkopu

Jan Žižka z Hollywoodu. Přílišná doslovnost Slova. Kůň a žena.

Vyvolávání zapomenutých duchů

Tvůrci Arvédův příběh nenahlíží objektivně, ale zevnitř. V prostoru na pomezí reality a snu se snaží zachytit komplikovanou Arvédovu duši.

Pohádka… pro koho?

Nad přeplácaností melodramatickou hudbou se už ani nemá smysl pozastavovat, patří jaksi k věci. Upřít krásu ale nelze kostýmům a také kameře.

A zase ten scénář… O dvou českých filmech z Febiofestu

Slibně nahozený krimi thriller působí nedotaženě a roztříštěně, překombinovaně.

Z pomezí dvou světů

Režisér Václav Kadrnka má odvahu tvořit okrajové, obtížně srozumitelné filmy. Důsledně se drží stylové čistoty minimalismu a ze svých vizí nic neslevuje.

Krvavé stopy

Vyznáváme-li krédo, že umění má burcovat a znepokojovat, ne ukolébávat, oceníme Lidi krve za jeho naplnění.

Kdo uteče, vyhraje

Zátopek má znaky velkofilmu: je strhující, dynamický, dojímavý, divácky vstřícný. Formálně nepřináší nic nového, sází na jistotu a elegantně klouže po povrchu.

Divadelní soubor jako metafora společnosti

V Okupaci pojal Michal Nohejl téma normalizace naprosto originálně a navíc filmovými prostředky vzdal neokázalou poctu magickému světu divadla.

Hra doopravdy

Těžko stravitelné, vyznavačům jednoduchých kauzalit nepohodlné Žáby bez jazyka otevírají a detabuizují důležité sociální téma, ale nezávisle na tom mají hodnotu výjimečného artefaktu.

Chybování

Jednoduchost a přímočarost, samy o sobě ne vždy špatné, se zde pojí s předvídatelností a schematičností.

Naši vlastní

Vlastníci s přesahem do obecnějších sfér podávají pomocí jednoduché alegorie obraz společenského milieu třicet let po sametové revoluci.

Hastrman

Autor literární předlohy nahlíží romantismus víceméně ironicky, scenáristé jej naopak berou vážně, zároveň však užívají efekty, jež ho přibližují současným filmovým klišé.

Sázky na budoucnost

Letos se Ceny České filmové kritiky dočkali tři debutanti, což mimo jiné vzbuzuje naděje v budoucnost české kinematografie

Nejlepší filmy 2022

Nejlepší filmy roku podle redaktorů Filmu a doby.

O životech, které filmem nekončí

Jako každoročně shledávám českou dokumentární tvorbu celkově pozoruhodnější než hranou. V kinech můžeme zhlédnout dokumenty s pestrými tématy.

České šortky 2020

Krátkometrážní opusy mladých talentů i letos vesměs představují nadějné vyhlídky pro český film.

Sedm a dost! aneb Český filmový rok 2019

Z letošní české filmové produkce stojí za vidění podle mého názoru sedm snímků. Čtyři jsou debuty, z čehož by mohla plynout vytoužená naděje českého filmu.

Český filmový rok 2018 z druhé kapsy

To horší z letošní produkce nabízí pestrou paletu nepodarků ve škále od mírných omylů až po úplný odpad.

Cukr a sůl českého krátkého filmu

Výběrem témat, závažných pro jednotlivce i společnost, i úrovní jejich zpracování dokázali mladí tvůrci, že představují příslib do budoucna.

Český filmový rok 2018 z jedné kapsy

Bilancování filmové produkce uplynulého roku je tentokrát poněkud radostnější díky několika zdařilým počinům, které rozhodně stojí za zhlédnutí.
port_ZM

Publicistka, spisovatelka, redaktorka, psycholožka

Po několika letech postgraduálního studia zběhla z dráhy seriózní vědkyně na šikmou plochu literatury. Beletrii (povídky a romány) publikuje pod pseudonymem. Filmové kritice se věnuje od roku 2004. Její filmové eseje vyšly knižně v roce 2011 pod názvem V namodralém šeru. Od 2012 píše pro Divadelní noviny, kde se věnuje především současné české kinematografii. Od roku 2015 přispívá do Filmu a doby, kde osvícení redaktoři akceptují její psychoanalytické náhledy.