Pleštil Martin

Od marca do mája je křehce empatickým filmem bez konfliktu

Film vyniká suverénní režií, nespěchajícím tempem a sugestivním zachycením každodenního života jedné rodiny.

Princezna na hrášku je pohádka po mozkové obrně a straší amatérismem

Další pitvořivý slepenec, který z publika dělá hlupáky.

Svatá s démonickou Bohdalovou se pod podnětnou premisou hroutí a učí nás překrucovat

Slibná zápletka prestižního projektu s možnostmi ambivalence v závěru vyzní banálně a dialog nevede.

Plíživá paranoia a kolaps společnosti. Noční klid zpřítomňuje úzkost

Novinka Michala Hogenauera Noční klid pokračuje v suverénní režii, komorním pojetí a rozplétání celospolečenských problémů na pozadí individuálních osudů.

Nesoudný produkt Společně sami se neměl dostat do kin

Společně sami sloužit jako příklad toho, jak se filmy opravdu nemají a především nedají dělat.

TAKOVÁ, JAKOU MĚ CHCETE

Ambiciózní, silně stylizovaná minisérie melodramaticky zdůrazňuje fatálnost tragického osudu hlavní postavy, chce však být protikladem bulvárního pohledu.

Jedna noc. Další česká exkurze do života lidí na dně je frustrující

Sonda do života lidí na hraně možností a sil je příliš uzavřená do sebe, topí se v hysterické rétorice a otravuje svou zacykleností. 

Ulepenost zla 

Snímek Manželé Stodolovi je první hranou verzí příběhu. V hrané tvorbě jím debutuje dokumentarista Petr Hátle.

Málo mě znáš o Ivetě Bartošové pojednává kontextuálně a vyhýbá se laciné dojímavosti

Málo mě znáš se k médií nesčetněkrát omílanému příběhu vrací jinak. Kriticky, empaticky, bez bulvárnosti i sentimentu.

Slámovo Sucho černobíle ohledává mezigenerační rozkol venkovského mikrosvěta

Dočkáme se vyschlé černobílé rodinné fresky, která vyniká jen v dílčích momentech.

Gump – jsme dvojka je vrcholem nevkusu a prodává ulepený kýč

Snímek určený rodinám s dětmi představuje slepenec nechtěně bizarních situací a klipovitých paskvilů. 

Sladký život nabízí kadenci nelogičností, výrobu marmelád a zkouší, na co všechno publikum ještě přistoupí

Nová česká romantická komedie je opět typicky plakátovým a kýčovitě barevným obrázkem bizarního fikčního světa. 

Ezobox čmeláka Vachlera

Výpravně na první pohled rozmáchlý projekt je jedním z těch případů, kdy dílo nelze oddělit od autora.

Roztěkaní drogoví superhrdinové / Proč se (ne)dívat na seriál Adikts

Minisérie je dravá. Zároveň však trpí roztěkaností a ani avizovaných podnětů k diskusi o drogách mnoho nenabízí.

Jdu po emocích, rozhodují o všem / Rozhovor se střihačem oscarové Idy Jarosławem Kamińským

Přední polský střihač často spolupracuje i na českých filmech – vystudoval pražskou FAMU.

JAN HUŠEK. STÁVAT SE MUŽEM JE NEKONEČNÝ PROCES

Ve snímku Pochcánek se režisér Jan Hušek vyrovnává s otázkou mužství. Nejen jako tvůrce, ale i jako hlavní postava.

Autor filmem nic nemyslí, autor filmu je / Rozhovor s Ivanem Vojnárem

Režisér a kameraman Ivan Vojnár začínal jako fotograf. V 60. letech vystudoval kameru na pražské FAMU. 

Slovo je skutečnější než film / Karel Čapek a kinematograf v čase

Robustní literární tvorbu Karla Čapka nelze jednoznačně zaškatulkovat do jediné kategorie. Čapkův přístup k filmovému umění se však paradoxně neměnil. 

Letní průvodce filmovými festivaly: Kdy a kam vyrazit za filmem?

Se začínajícím létem se vedle hudebních festivalů rojí i ty filmové.

Pavel Landovský ztělesňující uzurpátorské Rusko. Před 55 lety byl natočen Nezvaný host

Zářným příkladem následků utahující se cenzury a totality je krátkometrážní snímek Nezvaný host, jehož groteskní ztvárnění je díky metaforickému čtení aktuální i dnes.

František Vláčil byl klasikem filmové řeči, ale na place se trápil, zní v Akcentu

Čím se vyznačují snímky významného tvůrce české poválečné kinematografie? Jaká byla Vláčilova cesta k filmu?

Jiří Suchý jako filmový režisér

Pro Suchého autorskou filmovou tvorbu je klíčový rok 1969, kdy se intenzivně snažil natočil film Sekta.

České romantické komedie: Spotřební zboží a nepochopení žánru? Proč kvalitativně nestačí na filmy Láska nebeská či Pretty Woman?

Panuje přesvědčení, že se u nás netočí nic jiného, nedá se na ně dívat, přesto jsou stále komerčně úspěšné. Je tomu ale skutečně tak? 

Kořeny osobité řeči v sevřeném formátu: poetika dokumentární tvorby Františka Vláčila

V kontextu Vláčilovy filmografie je jeho dokumentární tvorba sice méně nápadná, o to více však působivá a důmyslná.
foto-pleštil

Filmový publicista

Vystudoval filmovou a televizní tvorbu. V minulosti prošel Českou televizí, muzeem NaFilM či festivalem Juniorfest. Působil jako redaktor filmového portálu Kinobox. V současnosti o filmu publikuje v časopisech A2, Cinepur, Film a doba, Filmový přehled, Heroine či na webu Film & výchova. Občasně reflektuje i videohry a divadelní tvorbu. Tvoří filmovou rubriku zpravodajského webu EuroZpravy. Podílí se na chodu pražského kina Edison Filmhub.