Česko v kinech. I po Nabarveném ptáčeti je na co se dívat

Tempo je belmi pozvolné, chvílemi skoro až pak hysterické. Zdá se mi, že se zam toho odehraje málo.

Sportovní komentátor by nejspíše ohlásil, že derby dopadlo nerozhodně. Jak Nepela, tak Šampión totiž líčí stejného hrdinu téměř stejnými prostředky.

Bohužel tvůrci se tak moc soustředili na technické finesy, že jim uniká smysl a obsah celého filmu.

To, co před sebou máme, je čisté a koncentrované zpodobnění útlaku. Publikum, které ocenilo přístup Mádlových Vln, proto pravděpodobně ocení víc Šampióna.

Film nabízí sice koncentrovaný pohled na konflikt mezi veřejnou rolí sportovce a jeho soukromým životem, ale plastičtější portrét se mu vytvořit nedaří.

Šampión je lépe natočený než napsaný. Červenka velmi dobře pracoval s archivními záznamy, s kameramanem Martinem Štrbou vytvořili působivou dobovou atmosféru.

V jádru intimní výpověď o jednom krasobruslařském osudu se bohužel tak trochu scvrkává na „měl to těžké“.

Je zde skvěle zachycena doba šedé a pochmurné normalizace.

Šampión není převratným filmem o Nepelovi, zůstává při zemi. Nabízí ale solidní řemeslo a úctu k muži, který dokázal bojovat za svůj sen.

Nepelova identita, kterou by rád dával najevo, se týká toho, že je gay. A s tím tyto filmy úplně neumí pracovat.

„Led, brusle a stadiony, to je součást mého života, koluje mi to v žilách,“ říká v rozhovoru pro Deník herečka, jejíž první muž byl hokejový trenér.

Jak se stalo, že filmový životopis stejné osobnosti vznikl souběžně dvakrát? Jde spíš o konkurenci, nebo zajímavý umělecký dialog? 

Jeho sláva i předčasná smrt zapadly na dlouhé roky v prachu dějin. Teď ho oživuje film. Dokonce hned dva.

Oba vznikly ve slovensko-české koprodukci, oba se jmenují Nepela a oba sledují obdobný úsek života slavného krasobruslaře.