Nechci točit docu-porno, říká Martin Mareček

Martin jemu blízký sebereflexivní šovinismus cení, mimo to vyzdvihuje práci se zvukovým designem s parametry válečného filmu.

Poetika všednosti, ponechaných přeřeknutí i odporných míst na první rande dovede pohltit všechny, kdo si někdy na třídním srazu vykládali nejhorší historky ze života.⁠⁠⁠⁠

Je to kompetentní film. Jestli máte rádi bizarní humor a loserovské postavy, můžete vyrazit. Jen to nijak nevybočuje.

Sice nevznikla ohromující podívaná vyžadující největší plátno na světě, spíše komorní jednohubka, ale o to více má ducha a hlavně humoru.

Slepenec několika bakalářských historek je opepřen tvořivou prací s žánrovými vzorci, především z něj však sálá radost z filmařiny jako takové.

Lehký a volný tvar, který snese všechny přítomné neduhy a přitom příliš neomezuje ty největší klady, tedy práci s herci a vtipnými, povědomými situacemi.

„Fondy podporují to, co si z žádosti umí přesně představit, jak bude vypadat. Přesvědčování je důležitější než samotný film,“ říká Luboš Kučera.