Poslouchej

Nuda se zmocňuje diváka ještě dřív, než se po hodině promítacího času objeví mrtvola.

Průhledně spletitý případ postupně odhaluje hlavně křeč.

Nový pokus o drsnou krimi vychází ze zavedené knižní předlohy a jeho hrdina působí jako nostalgický relikt devadesátek.

V českém filmu Říkají mi Lars můžete žánrové ingredience počítat na prstech od prvních vteřin.

Film, který se bere příliš vážně, zrazuje svou brakovou podstatu a stává se místy nechtěnou parodií ve stylu Bláznivé střely. 

Zaručený způsob, jak zabít dobrou krimi, je ukecaný scénář. A pachatel, kterého uhodnete během prvních dvaceti minut.

Když se drsná škola převádí do českých podmínek, je nezáživná, jalová, umělá a směšná.

Snímek se snaží tvářit navzdory určité žánrové stylizaci smrtelně seriózně, leč atmosféru zamýšleného drsného krimi-thrilleru zcela postrádá. 

Rozhlasová hra / audiokniha, která sama o sobě není příliš dobrá (střídavě nesmyslná a extrémně předvídatelná), ale laciný obrazový doprovod ji činí ještě horší.