Sex ve městě bez sexu. Po čem kino touží? Po Anně Polívkové

OK počin, který si klidně můžou užít úplně všichni, třebaže vzhledem ke stopáži se dalo čekat, že někdy bude poněkud zdlouhavější … a taky předvídatelný.

Pavel Jandourek s citem pro všechny své diváky a se znalostí žánru ukazuje, že rodinný film se dá udělat dobře a vkusně. 

Cukrkandlu chybí šťáva navíc, v mnoha ohledech hraje na jistotu. Jde o eklektický tvar hlásící se k tradici bezelstného dětského filmu s kapkou nostalgie.

Snímek Stvůry vypadá světově, přesto není odkoukanou napodobeninou. 

Nová filmová kriminálka ukazuje, že v Česku tomuto žánru filmové plátno příliš nesvědčí, režisérské obratnosti navzdory. 

Film má nabité herecké obsazení, lehce švindluje s výpravou a trvá trochu dlouho. Přesto o české kinematografii podává v mnohém pozitivní zprávu.

Stvůry nejsou vysloveně špatně natočené. Herci dobře plní zadání, ale hráli by líp, kdyby měli ve scénáři něco jiného než v běžném seriálu.

Někde mezi velkým překvapením a malým zázrakem se pohybuje domácí přírůstek kin Cukrkandl, po dlouhé době příjemný rodinný film.

Cukrkandl se natáčel v krásných lokacích a má mimořádně zdařilou výpravu, jíž dominuje obrovský skleník.

Znalec děl Agathy Christie pachatele brzy uhádne a matení stop pomocí nekonečné řady falešných podezřelých působí dost okatě.

Echt tradiční pohádka, která má možná ve svém čele zubařku a nikdo v ní nebojuje s drakem, celková atmosféra je ale nezaměnitelná.

Ulice, Metanol, Zlatá labuť, teď kriminálka Stvůry… KRISTÝNĚ RYŠCE se daří hlídat si svoji žánrovou dramaturgii, i když to někdy znamená skok do neznáma.