Fischer Petr

Film Il Boemo není druhý Amadeus. Dyk je jako hladká marcipánová figurka

Václav vytvořil smutně krásný film. Vyhýbá se bombastičnosti a kýči, samolibému zahledění do vlastní krásy, zároveň mu ale chybí vypjatá ironie osudu.

Totalita viděná dvojmo. Filmy Ucho a Slovo se doplňují

To, o co tu běží, jsou esence prožitých chvil. Vyjadřují to i fotografické předěly jednotlivých obrazových scén.

Jednotka intenzity dokumentu

Film nechce být sugestivní, ale v jistém velmi přesném ohledu takový je a všechny znehybňuje ve vytržení ze střetu s neznámým a nedotknutelným.

Kam zmizelo dítě? Petr Fischer nad dokumentem Každá minuta života

Co ale z filmu září opravdu nejsilněji, je klaustrofobní aseptické prostředí, v němž má Miško hledat sám sebe podle správného rytmu kamevédy.

Seriál jak z jiného světa, nejlepší počin ČT za desetiletí. Podaří se stejně i druhá série Kukaček?

Scenárista Jan Coufal nepřekombinoval základní zápletku a poskytl dost prostoru jednotlivým postavám a jejich komplikovaným vztahům.

Mučení nebolelo Němce méně než Čechy. Slámův film vypráví o tom, co vytěsňujeme

Film nepůsobí okázale, v jádru je minimalistický, včetně pomalu se táhnoucí kamery, která prvoplánově nedynamizuje, jak to bývá dnes zvykem.

Ztracený břeh

Režisér Jiří Zykmund ohledává životní pleteně této podivné komunity lidí spřízněných jedním místem a jednou zálibou. 

Rodina jako cirkus života

Film Na krev ukazuje klaunské pokusy o čištění duší od rodinných traumat v nebývalé intimitě.

V mysli Karla Vachka. Petr Fischer nad filmem Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie

Ve svobodě zůstávat v podstatě nás přece nemůže zastoupit nikdo. A tady někde začíná komunismus…

Masaryk a Čapek na filmovém kanapi doktora Freuda

Ve filmových Hovorech sledujeme hraný psychologický souboj „Čapek – Masaryk“.

Můj a náš srpen 1968

Můj neznámý vojín, který velmi originálním způsobem ukazuje, že dějiny se nepíší primárně do knih, ale že každý z nás si musí dějiny nejprve přivlastnit.

Kdybych Karla Vachka nepotkal, točil bych mnohem větší blbosti

Jak se proměnil český dokument za uplynulé čtvrtstoletí a jakou roli v tom sehrál pedagog a filmař Vachek?

Co může posílit důvěru v Českou televizi? Veřejné probírání hvězdného intimního prádla to nebude

Česká televize se stala předmětem politického boje o proměnu liberálních demokracií, který se táhne už desetiletí.

Karel Heřmánek: Muž, kolem kterého zářilo dobré světlo

Kdo může po smrti chtít víc než to, že žije dál. Karlu Heřmánkovi se to povedlo.

Komentář: Když Česká soda nebyla vtipná, byla aspoň svobodná

Žádný jiný televizní pořad nedefinuje devadesátky lépe než mistrně sestříhané gagy, které nebyly vždycky vtipné, ale symbolizovaly svobodomyslnost veřejného prostoru.

České dokumenty z pohledu kritiky

Vojtěch Rynda a Petr Fischer mluví s Andreou Slovákovou mluví o pohledu české kritiky na tuzemské dokumenty.

Art týden: Žižka a další české historické postavy ve filmu

Vojtěch Rynda, Petr Fischer i Petr Jákl mluví o filmovém zobrazení Jana Žižky.

Komentář: Somrovu šibalskou jiskru už nikdo nenapodobí

Umřel přednosta Hubička? Nebo snad Servác ze Tří veteránů? Ludvík Jahn ze Žertu? Ti neumřou už nikdy, zemřel Josef Somr.

Hřebejkův seriál má předsudky. Stejně jako my všichni

Je hezké, že se tvůrci a kritici ještě dokážou pohádat o dílo. Z hádky o Pozadí událostí ale musí zůstat víc než jen rozčilení.

Komentář: Abrhám, filmový aristokrat i ve figurách z komunistických seriálů

Jako charakter nastoupil, jako charakter pokračoval, jako charakter končil. Petr Fischer o Josefu Abrhámovi.

Svěrákovi k narozeninám: Proč je Cimrman národní vlastnictví a vzorová postmoderna

Chtěl být učitelem, ale třída mu byla příliš malá. Toužil po širším publiku, z něhož se pak stalo auditorium celonárodní.

Vachkova dokumentární revoluce

Když zmizí tvůrce, mizí s ním i celý jeden svět. Zbývá už jen to, co se z něj tvůrci podařilo zapečetit do díla, jež tu

Manipulátor, ale ne zavrženíhodný. Dokumentarista Karel Vachek slaví 80 let

Karel Vachek se snaží odbourávat schémata, svazující naši mysl krásou a vyprávěním, a přiblížit se tomu, čemu se dříve říkalo podstata světa.

Komentář: Festival v Jihlavě ukročil od politiky, před revolučním prahem ale zametl

Pro Jihlavu dříve tak typická politická angažovanost, spojená se snahou vyrovnávat se dokumentární tvorbou s blízkou i vzdálenější minulostí, tentokrát šla trochu stranou.

Kdo se bojí Nabarveného ptáčete, bojí se hlavně sebe

Z debaty o kvalitách snímku, o umění Václava Marhoula a filmu vůbec se stala diskuse o zobrazování násilí a o právu na osobní míru citlivosti. O právu

Kolja jako nejlepší porevoluční film? S českou kritikou je něco špatně

Vítězí-li Kolja v anketě kritiků, kteří dlouhými roky mohli získat kritický odstup, jenž je žurnálovému psaní pod tlakem času zapovězen, děje se něco nepatřičného.

Za Václavem Vorlíčkem: Vítězství dobra nad zlem, představivosti nad doslovností

Existuje-li něco jako kolektivní podvědomí či představivost, pak tu českou si lze jen těžko představit bez díla scenáristy a režiséra Václava Vorlíčka.

Dokument – zločin vykonaný na bulváru

Filozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu.

Forman – Černobílý a barevný

Smrtí režiséra Miloše Formana odešel ze světa další kus zlatých 60. let, která mají blyštivou aureolu nejenom u nás, ale i v zahraničí.

Dva filmové světy Miloše Formana

Forman český a Forman americký

Juraji Herzovi s láskou a vděčností…

Juraj Herz si nese do světa odšedších zvláštní popovou nálepku „král českého hororu“.

Plyšový Český lev už zapomněl, jak udělat opravdu dobrý film

V českém filmu dál vítězí bezproblémové filmy s hlubokým lidským příběhem.

Nostalgie a světabol Jiřího Menzela

Osmdesátiny Jiřího Menzela jsou jistě vhodnou příležitostí, jak vyjádřit vděčnost filmovému tvůrci, který jako jeden z mála českých udělal díru do světa.

Má se umělec vyjadřovat k politice? Jistě, je to jeho práce

„Prací umělce je být svědkem své doby v dějinách,“ řekl spoluvynálezce umění pop-artu Robert Rauschenberg.
Fischer
Komentátor, novinář, publicista na volné noze.

Po studiu filosofie na FF UK pracoval v Lidových novinách, kde se stal hlavním komentátorem. Od roku 2003 politický analytik v českém vysílání rozhlasové stanice BBC. Tři roky vedl kulturní redakci Hospodářských novin, poté stejnou dobu kulturní redakci České televize. Moderoval pořady Před půlnocí, Kulturama a vlastní kulturní talk show Konfrontace Petra Fischera. Pět let působil jako komentátor Hospodářských novin. Píše o politice a kultuře, zejména o filmu a literatuře. Od prosince roku 2016 do ledna 2019 působil jako šéfredaktor Českého rozhlasu Vltava. Je spoluautorem dokumentárních filmů Papírový atentát a Drnovické catenaccio aneb Cesta do pravěku ekonomické transformace a držitelem Ceny Ferdinanda Peroutky a Ceny Rudolfa Medka. Knižně vyšel soubor jeho sloupků o současné filosofii a politice Veřejné osvětlení. Spolupracuje s Aktuálně.cz nebo kulturní přílohou deníku Právo Salon.