Škoda Jan – Ceny české filmové kritiky

Připomíná lokální verzi Gran Torino.

Není to tak hrozné jako Věčně tvá nevěrná nebo The Perfect Kiss s Lucií Vondráčkou, ale je to další zářež do kategorie český bizár.

Téma – setkání dvou odlišných tanečních souborů – je strašně silný, ale z toho filmu to poznat není.

Já mám pocit, že Beata Parkanová umí dost vystihnout pasivní agresivitu mezilidských vztahů.

Jakub Červenka se snaží, aby ten film nebyl přeuctivou pietou.

Je to paradoxní, že zrovna u těch mladých lidí je touha po vládě jedný ruky.

Každá postava řeší boj se závislostí jinak, má jiný background příběh, což je trošku problém, protože film těká mezi jednotlivýma mikropříběhama.

Všichni ví, jak spolu manipulovat. Takový malý jehličky.

Adam Sedlák trošku ignoruje klasický dějový oblouk a místo se zaměřuje na fragmenty vztahu.

Olmu Omerzu zase znejišťuje diváka a vymyká se takovému jednoduchému onálepkování svého filmu.

Jsou tam věci, které shazují vážnost, nebo thrillerové prvky.

Je to velmi cenný pohled do míst, do kterých se občas nikdy nepodíváme.

Je to taková další dost prázdná skořápka, na kterou je navěšené strašné množství známých českých hereček.

Agresivně amatérská tupá věc, která se opájí tím, čím je.