Bláhová Jindřiška

Šarlatán je každý mocný muž, který se nedokáže vyrovnat se svým darem

Právě v průsvitech nedokonalosti, které nutí promýšlet si vlastního Mikoláška, je film inspirativní.

Film týdne: Můj otec Antonín Kratochvíl

Vztah mezi otcem a synem tvoří zajímavou rovinu jinak nekritického portrétu osobnosti, kterou autorka obdivuje.

Český film odpočívá ve Skleněném pokoji

Z modernistické předlohy Simona Mawera nezbylo ve snímku takřka nic.

To trápení lásky

Vražda Ing. Čerta (1970) patří na místo, kde se vyzdvihují výrazné nebo výjimečné filmy z dějin kinematografie.

Co říká Deník Jaroslava Kučery o jeho tvorbě a životě s Věrou Chytilovou

Filmová esej potvrzuje, jak výjimečný kameraman Kučera byl. Sděluje to ale hlavně těm, kteří už to věděli.

Seriál Bez vědomí zkouší hrát první temnou ligu s pádem komunismu

Bez vědomí skutečně pozoruhodné v mnoha ohledech je. Zároveň ale dokládá, že udržení divácké pozornosti není snadná disciplína.

Hledat svoji Severku

Národní třída nabízí až příliš snadný – a všeobecně sdílený – obraz porevolučního zla, jež zvítězilo nad pravdou a láskou.

Zažalovat pantátu Bushe. Co myslí Petr Zelenka v Modeláři vážně

Podivná odpověď na podivnou objednávku: Existuje i reálná šance, že nový film je podvratná akce.

Most jako stav mysli

Prušinovskému s Kolečkem se podařilo něco v české televizní tvorbě poměrně výjimečného – vytvořit komedii, která nedá smějícímu se divákovi nakonec nic zadarmo.

Největším překvapením festivalu je film natočený svépomocí

Karel, já a ty je jednoduše film, jehož autor hledal cesty, jak v minimalistickém (finančním i formálním modu) sdělit něco, co je svým způsobem monumentální.

Jak zabít komunistického prokurátora. Dva Staříci tankují spravedlnost

Staříci překvapiví jsou. Třeba v tom, jak spojují nečekaně hořkou komedii, citlivou studii existence a přátelství dvou starých svérázných mužů z jiného času s žánrem fantazie o pomstě.

Jak být sám se sebou a sobě navzdory, zkoumá nejlepší český dokument

Snímek Sólo, vítěz jihlavského festivalu, je křehkým portrétem duševní nemoci.

Česko na domovní schůzi

Jiří Havelka vrací svým debutem Vlastníci tuzemské kinematografii smysl pro humor

Poslední aristokratka fantazíruje, že na plebejské Čechy si nikdo nepřijde

Postavy naivních „českých Honzů“ s často americkými kořeny dědí majetky ve filmech Hotýlek v srdci Evropy, Dědictví…

Pražské orgie nabízejí jen výjevy normalizační ošoupanosti

Adaptace Rothovy novely je téměř doslovným překlopením slov do filmu

Stůj a zavři oči

Nabarvené ptáče se vymyká současné české produkci. Bojí se ale naplno vzlétnout.

Léto s gentlemanem: Jaromír Hanzlík zkouší porazit čas

Hercův scenáristický debut je trestná výprava na žánr romantického filmu.

Dukla 61: Ani svalnatí havíři a silné ženy ještě televizní revoluci nedělají

O Dukle 61 se mluví jako o zásadním českém zástupci trendu takzvané quality tv; jako o počinu, který je tak výjimečný, že patří do kin.

Tonda Blaník v pekle

Čertí brko navíc ukazuje čerta více jako Čecha a pohádkový svět jako českou společnost. Vše doplňuje zásadní dilema, jak vlastně dnes modernizovat pohádku.

Driblování mezi soudruhy

Zlatý podraz vypráví o hrdinství s přímočarostí sportovní žurnalistiky a je na něm znát spíš zápal scenáristů pro sport než pro promýšlení poválečných traumat.

Když Masaryk s Čapkem hovoří o ženách

Hovory s TGM jsou filmem scénáristickým: režisér slouží svému scénáristovi a těží z toho, co mu dají herci.

Účastníci surrealistického zájezdu vyrazili hledat Effenbergera

Celkově však vyznívá jako hravý portrét člověka, který se celý život dokázal obrazně dívat na druhou stranu, mimo danou realitu.

Mezi Bondem a Gottwaldem

Ani nový snímek Toman se moc nepouští do osobnější filmařské výpovědi o komunismu.

Příběh, co si vysníš

Díky dokumentu Nic jako dřív nemusíte mezi dospívající, abyste vstoupili do jejich reality.

Palach posmrtné masky zbavený

Robert Sedláček několikrát v rozhovorech zopakoval, že mu „Palach neustále unikal“

Cyklistický horor: Tělo směřující k dokonalosti se začíná rozkládat

Adam Sedlák patří k mladé generaci českých režisérů poučených světovou kinematografií a s ambicemi točit filmy jinak…

Skejtem proti Husákovi

Co je z nich cítit víc než cokoliv jiného, je prchavé a neopakovatelné mládí. Drzost i naivita, soudržnost i kamarádství.

Dobře to střihnout

Doménou Soukupové jsou rodinná dramata, napětí nad večeří, křivdy, zrady, bojůvky a přetahovaná o moc.

Dokument o Mečiarovi je dobrým varováním pro Česko

Mečiar je ale i ve své rekapitulaci užitečný jako připomínka toho, jak vypadal středoevropský prostor v 90. letech a jak se dějiny mohou opakovat.

Máma měla pravdu

Filmové zkrotnutí Tondy Blaníka.

Švankmajerovi broučci

Je zřejmé, že se Jan Švankmajer při natáčení i vymýšlení svého proslovu (a filmu) dobře bavil. Co si má z výsledku odnést publikum,…

Jsem tak trochu v pánském klubu

Zajímá mě narcisistický prvek, jak si muž neumí poradit se svým darem – ten paradox mezi talentem a pastí pýchy,“ říká režisérka Agnieszka Holland.

Dělal jsem film pro diváky, kteří i Havlovi nevědí vůbec nic

Rozhovor s režisérem Slávkem Horákem o filmu o prvním porevolučním prezidentovi.

Nejen o Havlovi: Historické filmy by se měly vyhnout černobílým schématům a ilustraci

Pavel Kosatík, Robert Sedláček, Veronika Pehe a Jaroslav Pinkas. S tvůrci a historiky o tom, jak točit o minulosti.

Ondřej Trojan: Mladí by měli být drzejší

S producentem a režisérem o tom, proč navzdory nejistotě neodložil premiéru svého filmu Bourák.

Lidstvo přijme virus do života

Rozhovor s režisérem Václavem Kadrnkou, který se vrací z karantény na plac.

Krteček byl můj ruský kamarád

„Po tom všem, co jsem viděla, jsem šťastná, že jsem v Evropě. Zdejší systém podporuje experiment,“ říká animátorka Daria Kashcheeva.

První děkanka FAMU: Ještě nevím, co zdědím

S Andreou Slovákovou o lovení talentu, sexismu a o tom, jestli jedna škola může změnit podobu českého filmu.

Pořád je tady potřeba mít na každého kompro

„Dodnes si vybavuji, že bylo hnusně, zima, sychravo. A to jsem tam chtěl dostat.“ Rozhovor s režisérem Ivanem Zachariášem.

Asi jsem byla i trochu drzá

S herečkou Ivou Janžurovou o vtipných ženách, pochybnostech, puse pro Dubčeka a pocitu ubývání.

Vzniká strašně moc filmů. A strašně moc špatných. Rozhovor s Michalem Hogenaurem

Sedm let trvalo Michalu Hogenauerovi, jednomu z výrazných absolventů režie FAMU, než natočil svůj celovečerní hraný debut. Proč nedebutoval dřív? A co podle něho chybí české tvorbě?

Nechci točit docu-porno, říká Martin Mareček

Dálava je tak minimalistickou verzí podstatně košatějšího lidského příběhu, který zůstává aktuálně ve verzi docu-románu.

Zkazil jsem si pověst

S režisérem největšího hitu porevoluční kinematografie o politice, pohledu na minulost a zavřeném otci.

Pro rozhlas mluvili moji klučičí hrdinové moc sprostě

Není to právě příliš romantizující pohled na klučičí svět? Dokážu si představit dospělé, kteří by jednali podobně správně a odhodlaně.

Kultura, kterou jsme neviděli

Koronakrize odhaluje, jak málo toho Češi vědí o těch, kteří zde dělají divadlo, hudbu nebo film.

Jeho filmy formovaly to, jak rozumíme sami sobě. Zemřel režisér Jiří Menzel

Držitele Oscara proslavily hrabalovské adaptace a svěrákovské komedie.

Jak natočit Havla

Co filmaři a historici čekají od filmů o moderních dějinách?

Ateistická mše

Kouř či Dědictví aneb Kurvahošigutntág. Jak se rodí kultovní film.

Rozestavěný člověk v rozestavěném městě

Pro Věru Chytilovou byla Praha živým organismem, který zrcadlil svět jejích hrdinů i stav obyvatel tehdejšího Československa.

Fake news, Youtuberství a nahrané sebevraždy: FAMUfest přinesl dobré zprávy

Na pražské filmové škole vznikly kromě oscarové Dcery i další zajímavé snímky.

Anketa: Kino už nikdy nebude jediným místem

Ještě neotevřeme vs. Cokoliv je lepší než nehrát – co říkají kinaři před otevřením.

Anděl, Homolka a sex

Je možné inteligentně zmodernizovat oblíbenou disciplínu jménem „socialistický horský film“?

Když Kolja opět vítězí

Dojímavý midcult Jana a Zdeňka Svěrákových, který slovy Jiřího Cieslara „sytí naše sebeklamy“, se ocitl na špici ankety kritiků o deset nejlepších porevolučních filmů.

Ironičtí romantici

Česká kinematografie se do listopadu 1989 zatím příliš nehrne.

Barvoslepý lev

Vítězství Nabarveného ptáčete je skvělá zpráva pro Václava Marhoula, méně už pro český film.

Podruhé je jenom jednou

Druhé filmy debutantů, kteří k sobě svými prvotinami přitáhli všeobecnou pozornost, jsou považovány za jednu z největších výzev v režisérské kariéře.
84870350_2922043171191055_5425985128822210560_n

Filmová historička, redaktorka týdeníku Respekt a šéfredaktorka filmového časopisu Cinepur

Absolvovala Žurnalistiku a Mediální studia na Univerzitě Karlově. Doktorát získala na britské University of East Anglia a Univerzitě Karlově, kde v současnosti přednáší na Katedře filmových studií. V letech 2011 – 2013 působila jako filmová kritička a analytička Hospodářských novin. Přednášela na Manchester Metropolitan University, Masarykově Univerzitě v Brně či na NYU in Prague. Jako historička se věnuje vztahu mezi Hollywoodem a (východní) Evropou a filmovým festivalům. Spolupracuje s Českým rozhlasem a Českou televizí. Je členkou FIPRESCI a od roku 2014 členkou Výkonného výboru a předsedkyní Sdružení českých filmových kritiků.